Když sluneční paprsky prostupují vitráží v tom správném úhlu, cedí dovnitř barevné světlo, které oživuje a protepluje prostor, dodává kamenným stavbám hravou atmosféru a kouzlí na zemi a stěnách půvabné obrazce. Toto neopakovatelné kouzlo barevných odrazů na stěnách chrámů, které zdobí vitrážová okna, odnepaměti přitahovaly obdivné pohledy návštěvníků. Hra světla s barevnými skly charakterizuje vzhled interiérů mnohých světově proslulých katedrál i obyčejných venkovských kostelů.

Vitráž (francouzsky „le vitrage“, latinsky „vitrum“ – sklo) lze obecně chápat jako obraz z kousků barevného nebo pomalovaného skla uspořádaných do různorodých vzorů. Během dlouhé historie byl tento po­jem pou­ží­ván pro okna kostelů, katedrál a jiných významných staveb. V USA nebo Velké Británii nazývají vitráže pojmoslovím „Stained glass“.

Pojem vitráž lze taktéž použít i u pomalovaného plochého skla vypalovaného v peci, ale doporučuje se nazývat takovouto vitráž vitrají (francouzsky „le vitrail“), což je označení středověké malby na skle a jedná se o samostatný umělecký obor.


Současný stav oken reprezenzuje generální rehabilitaci oken po dlouhá léta devastujícím stavu, kdy několik oken po válečných událostech bylo nouzově zaskleno náhradním sklem, mnohá trpěla děrami po zásažích vandalů. Výplně Oken na četných místech byly vlivem oxidace olověných profilů uvolněny, mnohými otvory dovnitř pronikal v zimních měsících chladný vzduch, také těmito otvory prolétali ptáci, kteří hnízdili např. za hlavním oltářem (rehek obecný, vlaštovka obecná). Velkou zásluhu na rehabilitaci oken má dřívější duchovní správce P. Maxmilian Jarosch, který tímto zakončil dlouhaleté opravy exteriéru a interiéru uničovského kostela (fasáda, střecha, poldaha, lavice, varhany, okna). Vlastní obnovu provedla v letech 1994 - 2002 dílna pana Petra Zajáce ze Cvikova spolu s ateliérem pana Zdeňka Kudláčka. Skleněné výplně byly očištěny a opět vsazeny do nových olověných profilů, do otvorů oken náhradně zasklených byla vyprojektována nová témata a okna byla zasklena v souladu s provedením stávajících oken. Poslední okno bylo zaskleno v r. 2002.

 klikni pro detail

Mezi všemi postavami, které mlčky sledují naše modlitby je několik osob, jejichž přesnou identifikaci není možno garantovat. Především se jedná o sv. Eleonoru, která je ale v jiném materiálu označena za sv. Johanu, dále je to domnělá sv. Kristýna, jejíž atributy by však mohly docela dobře odpovídat také sv. Tekle a možná i sv. Lucii. U sv. Vincence, jehož jméno je sice přímo uvedeno na vitráži, nebylal 100% jistota, zda je to z celé řady sv. Vincenců zrovna Vincenc Lerinský, ačkoli jeho zobrazení nebylo v rozporu s jeho životopisem.

 

Kliknutím na obrázek se otevře nové okno s podrobnějším výkladem:

Levá loď
sv. Sarkander,  sv. Hoffbauer     sv. Vincenc,      sv. Filomena Panna Maria sixtínská archanděl  Michael srdce Panny Marie

 

Pravá loď
 srdce P. Ježíše, srdce P. Marie      sv. Hedvika,     sv. Aneža Ježíš Kristus sv. Eleonora srdce P. Ježíše

 

Presbytář
sv. Edita Steinová       sv. Jakub,       sv. Martin    sv. Kristýna,     bl. Rudolf sv. Max. Kolbe sv. Jiří

dva andělé

 

Portál
Miléniové okno Beránek Boží nad vstupem

 

TOPlist