“Miléniové okno”

Jedním z nejkrásnějších architektonických prvků, objevených při regotizaci fasády uničovského farního kostela, je gotické okno nad vstupním portálem. Toto okno bylo po jednom z dávných požárů silně poškozené, a proto po dlouhou dobu zazděné. Jeho rekonstrukce do původní podoby neobyčejně oživila jednolitou stavební hmotu západní stěny chrámu. Moderní kamenosochaři, otec Ladislav a syn Igor Werkmanovi, dokázali jako staří kameničtí mistři dát kameni stejně jemnou krásu křehkých rozet a stébel, bohatě členících prostor okna a oživujících průčelí kostela.

P. Maxmilian Jarosch, bývalý farář tohoto kostela a neúnavný spiritus agens celé jeho rekonstrukce, byl si však vědom jisté nevýhody tohoto okna, neboť z vnitřního prostoru chrámu je neviditelné a nepřispívá k jeho prosvětlení; bránil mu v tom totiž mohutný prospekt barokních varhan. Dobrým nápadem dovedl však tuto nevýhodu proměnit v přednost a něco neobvyklého: Jestliže není okno zdrojem světla pro chrám, ať svítí ven do předchrámového prostoru, a to nejen lidem, kteří přicházejí do chrámu, ale i těm, kteří jej míjejí… Na závěr druhého milénia bylo doplněno toto okno moderní vitráží, osvětlovanou zevnitř chrámu, která v obrazové zkratce ukazuje ke zdrojům evropské civilizace a evropského duchovního rozvoje. Jde tedy o, tzv. ikonogram, který symbolickými postavami světců zpřítomňuje působení křesťanství a katolické církve za posledních tisíc let.
 
Základní článek křesťanství, víru v trojjediného Boha, zobrazuje rovnoramenný trojúhelník, symbol Boha Otce, Syna a Ducha Svatého v horní růžici okna. Inspirující Duch Svatý je tam ještě jednou zobrazen v podobě holubice.
 
V druhé rozetě shora postava Panny Marie Nanebevzaté je výrazem hluboké úcty k Matce Boží, patronce tohoto chámu. V bočních okenních plamenech jsou postavy adorujících andělů. V jednotlivých částech okna jsou pak postavy světců, patronů Evropy.
 
V první sekci zprava nahoře je sv. Benedikt z Nursie (480-543), zakladatel řádu benediktinů, kteří vedeni heslem “ora et labora” (“modli se a pracuj”) proměňovali divoké a neobydlené krajiny Evropy v úrodná pole a šířili s vírou i vzdělanost obyvatel. Je zobrazen v mnišském rouchu, v ruce drží kalich s hadem jako připomínkou pokusu o jeho otrávení.
 
Evropskými patrony jsou i sv. Cyril-Konstantin a Metoděj. Sv. Cyril, profesor křesťanské filozofie na cařihradské univerzitě, nadaný mimořádnými jazykovými schopnostmi, tvůrce prvního slovanského písma, učenec prvořadého významu, ale pokorný křesťan, je zobrazen zcela vlevo v mnišské kutně a s psacím brkem v jedné a překladem bible a bohoslužebných knih v druhé ruce. Sv. Metoděj, (v druhé části vlevo), oděný do kněžského ornátu, původně vojevůdce, pak kněz a arcibiskup moravsko-panonský, se vyznačoval mravním křesťanským charakterem, byl vynikajícím znalcem práva a tvůrcem právních norem vycházejících z evangelia. Jejich hlásání slova Božího v slovanském jazyku otevíralo Kristovu učení srdce našich velkomoravských předků.
 
K patronkám Evropy patří i tři ženy světice:
 
Sv. Kateřina Veliká – Sienská (1347–1380) – v druhé levé sekci okna dole – členka dominikánského řádu, svým mimořádným charismatem působila nejen na prosté lidi, nýbrž radila i panovníkům a papežům v otáz-kách víry a usilovala o duchovní reformu církve. Jako druhá žena vůbec byla jmenovaná učitelkou církve. Je zobrazena v bílém šatě dominikánek s lilií v ruce.
 
Sv. Brigita (Birgita) Švédská (1303–1373) – v druhé části zprava nahoře – matka osmi dětí a po smrti manžela a po své pouti do španělského Santiaga de Compostela zakladatelka řádu brigitek, požívala pro svou dobročinnost a zbožnost všeobecnou vážnost a úctu a podobně jako Kateřina Veliká usilovala o návrat papeže z avignonského zajetí do Říma. Je považována za přední představitelku křesťanské charity. Je zobrazena v poutnickém rouchu s poutnickou holí a nádobou na vodu u pasu.
 
Sv. Edita Steinová (1891–1942), – v druhé části zprava dole - zbožná karmelitánka, hluboká filozofka a brilantní spisovatelka, narodila se v židovské rodině, po univerzitních studiích a doktorátu filozofie docentka a spolupracovnice filozofa Husserla, konvertovala 1922 ke katolictví, v r. 1933 vstoupila do kláštera a přijala jméno Terezia Benedicta a Cruce. V holandském Echtu ji stihla rasová zášť nacistů, byla deportována do Osvětimi a zemřela v plynové komoře.
 
Poslední dvě postavy jsou mučedníci víry. Sv. Jan Sarkander (1576–1620) - v prvním části okna vpravo dole – v letech 1609–10 farář uničovského kostela, pak duchovní služba na různých místech Moravy, naposledy v Holešově, byl neprávem obviněn olomouckými protestantskými stavy ze spolupráce s polskými kozáky, pustošícími východní Moravu, a byl podroben krutému mučení, na jehož následky zemřel. Je zobrazen s Petrovým klíčem, symbolem zpovědního tajemství a breviářem, který se do posledních okamžiků života modlil.
 
Mučedníkem komunistické nenávisti ke katolické církvi a křesťanství byl P. Josef Toufar (1902–1950), farář z Čihoště, který byl obviněn z “podvodného zázraku”, týrán a umučen k smrti příslušníky státní bezpečnosti, když odmítal podílet se na diskreditaci své církve.
 
Jaké poselství tedy sděluje toto okno do třetího milénia? K čemu povzbuzuje, na co upozorňuje? 
Především chce ukázat, že kdykoliv bylo lidské poznání napájeno oním tajemným božským trojúhelníkem jako pramenem všeho dobra, přinášelo vždy lidskému rodu požehnání, mír, rozkvět a pokoj v srdci. Jakmile se však lidský rozum svévolně odtrhl od tohoto zdroje, usadila se v lidských srdcích hybris, tj. zpupnost, nezměrná pýcha, která zbožštila lidské myšlení a intelekt, která prohlásila Boha za mrtvého a probudila tak nevídané hrůzy válek, krutých revolucí, záští a intolerance, bídy a utrpení. O obojím podávají svědectví svým životem i dílem křesťanské osobnosti zobrazené na “miléniovém okně”, když tiše září do uničovského podvečera.

Donátoři

Donátorem i autorem koncepce tohoto duchovního uměleckého díla je P. Maxmilian Jarosch, výtvarníkem a tvůrcem vitráže je pan Zdeněk Kudláček z firmy ZAJAC, Cvikov.

 

TOPlist