dvojklikem...
Sv. Jakub větší
Tohoto světce můžeme spatřit na levé půlce okna nalevo od svatostánku. V dostupných pramenech o rekonstrukci oken se sice uvádí, že se jedná o sv. Peregrina, avšak atributy jednoznačně ukazují, že toto tvrzení je mylné. Postava poutníka s vyobrazením lastury na pokrývce hlavy nemůže představovat nikoho jiného, než sv. Jakuba Většího, jednoho z apoštolů. Svátek slaví 25.7.
Z evangelia se můžeme dozvědět, že byl synem rybáře Zebedea a bratrem evangelisty Jana (Matouš, 4,2). Ježíš oba bratry objevil ve chvíli, kdy právě rybařili. Proto tedy asi ona mušle, nezaměnitelný světcův atribut. Také se dočteme, že Jakub byl svědkem Proměnění Páně (Matouš 17,1-9) i jeho zápasu v Getsemanské zahradě (Matouš 26, 36-46). Ve Skutcích (12, 1-2) pak zjistíme, že byl prvním z apoštolů, který byl sťat z nařízení krále Heroda Agrippy. To se událo kolem roku 44 po Kristu a podle staré legendy prý žalobce pocítil náhlou lítost, prohlásil se za křesťana a byl sťat společně s Jakubem.
Španělská tradice tvrdí, že Jakub šířil slovo Boží také na Pyrenejském poloostrově a po smrti bylo prý jeho tělo převezeno do španělské Galicie. Ačkoli domnělý světcův hrob v Santiagu de Compostella se stal velmi slavným poutním místem středověku, neexistují spolehlivé doklady, že by tamní nalezené ostatky skutečně patřily sv. Jakubovi.
Všimněte si ještě oné podivné hole, kterou má světec při sobě. Dlouho bylo otázkou, co má znamenat ona prazvláštní koule připevněná na jejím konci. Trochu to tak připomínalo vojenskou polní láhev a nebylo to daleko od pravdy. Později se totiž zjistilo, že se jedná o poutnickou nádobu na vodu z vydlabané tykve.
Malý útržek z legend o sv. Jakubovi:
Tělo svatého Jakuba bylo po popravě dopraveno do Galicie, aby byl svědkem víry tam, kde za života hlásal Boží slovo. Roku 813 prý objevil apoštolův hrob za pomoci andělů poustevník Pelagius. Protože mu polohu hrobu prozradily jasné hvězdy, začalo se toto místo latinsky nazývat „campus stellae“, což znamená „jasné pole“. Z toho prý vznikl i název Santiago de Compostella. Od té doby tam začali chodit poutníci a dodnes patří Compostella mezi hlavní poutní místa světa. Proto je svatý Jakub patronem všech poutníků.
Sv. Martin Tourský
Narodil se kolem roku 316 v Panonii, tedy na území dnešního Maďarska a byl vojákem římského jezdectva. V Galii, tedy na území dnešní Francie, ve městě Amiens, prý tento mladý důstojník podle legendy rozťal mečem svůj plášť a polovinu z něj daroval žebrákovi. Následující noci se mu zjevil Kristus oděný polovinou jeho pláště, načež se Martin dal pokřtít. Požádal o propuštění z armády, za což byl obviněn ze zbabělosti. Na obvinění reagoval nabídkou, že se postaví nepřátelskému vojsku beze zbraně. Po propuštění z armády žil jako poustevník a řeholník. Později se stal knězem a byl zvolen biskupem ve městě Tours. Založil proslulý klášter v Marmoutier.
Byl výjimečně aktivním misionářem a účinnost jeho kázání posilovala jeho pověst divotvůrce. Cestoval i do nejodlehlejších částí své diecéze jako pokorný poutník pěšky, na hřbetě osla či na loďce. Jako evangelizátor Galie a zakladatel prvních řeholních komunit v této zemi byl sv. Martin velmi důležitou osobou.
Jeho pověst se šířila zásluhou tří dopisů a životopisu, které sepsal jeho přítel Sulpicius Severus. Martin byl prvním, kdo byl uctíván jako svatý, přestože nebyl mučedníkem. Jeho kult se rozšířil po celé Evropě.
Zobrazován bývá buď jako voják nebo jako biskup. Atributy sv. Martina jsou žebrák, plášť, pohár, malomocný (kterého podle legendy uzdravil polibkem), kůň a peníze. Jeho individuální atribut, husa, má původ v legendě, kdy se světec údajně zdráhal přijmout biskupskou hodnost a schoval se mezi husy, které ho však svým štěbetáním prozradily.
Sv. Martin zemřel v Candes u Tours roku 397. Svátek má 11.11.
Donátoři