Historie
Velké ohně, které měly vždy zničující vliv jak na vlastní budovu kostela, tak i na vybavení uvnitř, jsou zaznamenány v letech 1395, 1468, 1531, 1595, 1643, 1779, 1796. V r. 1643 na kostele shořel krov, zřítila se gotická křížová klenba (kromě klenby nad nynějším kůrem, Česká (Německá) kaple, obě dvě věže, čtyři zvony, fara, 275 domů. "...Dankwart (velitel Švédů, kteří Uničov obléhali a údajně i požár založili), ačkoliv byl katol.  náboženství nevalně příznivý, nechal kostel a faru za značných nákladů opraviti, kromě jižní věže, která zůstala až do r. 1743 (tj. téměř 100 let !!!) neopravena. Až po dalším požáru 1779, kdy kostel, ještě ne zcela opraven, vyhořel znovu, včetně fary, školy 104 domy, 43 stodol s obilím. Za pomoci císařovny Marie Terezie byla jižní věž opravena, kostel dostal valenou klenbu, 1783 byly ulity nové zvony, vše nahrazeno výtvary méněcennými. Klenba byla ztlačena, bez žeber, pilíře čtyřhranné, střízlivé struktury, jedna věž dostavěna osmihranem. Tak působí kostel přes imponující zevnějšek střízlivým dojmem, další oprava 1889 mu valně neprospěla..."   tolik z kroniky
 
Farní kostel je stavbou trojlodní, prostřední velikosti (50 m x 20 m) a pochází z konce XIV. století. Některé části jsou ovšem jako u všech starších kostelů mladší, proto všude narážíme na projevy různých slohových forem. Původně byl kostel postaven v čistě gotickém slohu se dvěma čtyřhrannými věžemi v průčelí, s křížovou klenbou, štíhlými pilíři, hrotitými okny s umělou kružbou uvnitř a s 15 masivními opěráky s fiálami zvenčí (fiála = architektonický prvek ve tvaru jehlanu zakončující vrch pilíře). Ve druhé polovině XV. století byla podle kompaktát Basilejských k hlavnímu kostelu přistavěna kaple Česká, kde se podávalo pod obojí způsobou a kázalo se česky. Byla to vlastně celá boční lod', jak svědčí zazděná okna, a dnes je v těchto místech sakristie.
 
Častými požáry byl pak kostel v letech 1531, 1643 a 1779 úpině zbaven svých ozdob. Horní části věží, klenba i vnitřní pilíře se zřítily, vnitřek byl úpině zničen a vše nahrazeno méně hodnotnými úpravami. Klenba je stlačena, bez žeber, pilíře jsou čtyřhranné, střízlivé struktury, jedna věž dostavěna osmihranem, druhá zůstala čtyrhranná až pod střechu, ale zakončení jehlancové s cibulovitými báněmi a lucernami nebylo zrovna nejvhodnější. Z četných chrličů dešťové vody zůstal jediný v podobě psa, původně asi Iva, což vedlo lid k tomu, že příslušnou věž nazval "Hundsturm", tedy "Psí věž". Původ Uničova pak byl vybájen ze spojení "Hundshof' (tj. psí dvůr) – Unčov. Ze soch starého kostela se zachoval kamenný obraz biskupa nebo opata ve výklenku točitých schodů, nejspíše sv. Prokopa, kterýbyl v XIV. stol. na Moravě vzýván proti ohni. Obraz skupiny "Ukřižování Páně" s Pannou Marií a Janem, krásný to basreliéf, byl přenesen z České kaple do nově zbudované kaple sv. Josefa (XVIII. stol.). Vše ostatní je bud' nové (hlavní oltář, kazatelna) nebo jako ostatní oltáře, bud' renesanční nebo barokní. Oltářů podle archivních zápisů z XV. století bývalo šest. Oltářní obrazy sv. Jana Nepomuckého i Jana Sarkandra řezby jsou pozoruhodné.
 
Určité údaje o kostele máme z r. 1381 v nadační listině pana Pavla ze Sovince pro klášter sv. Kříže v Unčově. Dozvídáme se, že král Jan Lucemburský daroval r. 1330 patronát kostelů medelského a uničovského nově založenému klášteru na Starém Brně, a že r. 1389 byl zdejším děkanem a farářem Jan ze Zvole. Rok 1330, jako datum novostavby kostela je udáván také v nejstarších uničovských matrikách z r. 1608, ale není to udání zaručené. Jisté je, že v XV. století byly Medlov a Litovel pod patronátem starobrněnského kláštera, a to až do r. 1562. 0 Uničově víme jen tolik, že abatyše měla spor s utrakvistickými administrátory o obsazení fary. 0 kostela faru, o nadaci oltářů se starala ke konci XV. století městská rada sama, jak svědčí četné nadační listiny v městském archivu. 0 nárocích starobrněnského kláštera na uničovskou faru není dostatek písemných údajů. Uniêovský duchovní je r. 1381 uváděn jako "plebanus" nebo "vicarius" a na listině kroměřížské r. 1396 se uvádí "Nicolaus, vicarius in Nova civitate, presbyter olom. dioec". Byl to zástupce vyššího hodnostáře na dotyčné faře, bud' kanovníka olomouckého nebo kroměřížského. R. 1452 se uničovský kostel nazývá "ecciesia parochialis", tj. farní kostel.
 
Ve všech královských městech rozhodovali o farním patronátě rada jako zástupce města a podkomoří jako zástupce zeměpána. To je také příčinou, proč královská města tak dlouho kolísala mezi katolictvím a protestantstvím a proč se faráři, zejména ke konci XVI. století, tak často střídali. Město chtělo protestanta, vláda odporovala. Po husitských válkách zvítězila ve městě na čas strana katolická, jak svědčí konsekrace kostela z r. 1444, vykonaná světícím biskupem olomouckým Vilémem, ale brzy potom nastal takový obrat ve prospěch husitství, že strana podobojí sem vypsala sjezd, jehož se účastnil sám husitský arcibiskup Rokycana (1451).
 
Dějiny farního kostela v době po husitských válkách jsou dějinami střídající se rovnováhy a převahy mezi katolíky, utrakvisty a později pak i protestanty. Utrakvisté neboli kališníci prosazovali přijímání pod obojí způsobou, tj. chtěli, aby i laici přijímali Svátost oltářní nejen pod způsobou chleba, ale i vína. Toto byl vlastně také jeden z hlavních požadavků husitů a tento byl nakonec uznán římskokatolickou církví kompaktáty basilejskými v roce 1436. V této době těsně po husitských válkách však nebyl kromě způsobu přijímání a oslavy J. Husa mezi katolíky a utrakvisty podstatnější rozdíl. A to vysvětluje, že právě tehdy mohla vzniknout v městském kostele celá řada oltářů, z nichž některé jsou potvrzeny od olomoucké konzistoře. Uničovskými faráři ve druhé polovině 15. století byli převážně utrakvisté. V 16. století začali být utrakvisté ovlivňováni Lutherovým učením a nastává nestálé období, kdy střídavě mají převahu římští katolíci ve spojení s původními utrakvisty a střídavě luteránsky smýšlející utrakvisté a protestanti. A podle toho se mění i název vedlejší kaple přistavěné ve II. pol. 15. stol., tedy dnešní sakristie. V době svého postavení, tedy v období katolické převahy, nesla tato boční kaple původní název „Česká", sloužila tedy utrakvistům, přijímalo se zde podobojí a kázalo se zde česky. Posléze, v době převahy utrakvistů tato kaple pak sloužila k bohoslužbám menšinovým německým katolíkům a byla jmenována jako „Německá". Později, v polovině 16. stol., zde pro změnu německy kázal pro lutersky smýšlející obyvatele protestantský kaplan.
 
Ve druhé polovině 16. století však už pronikl protestantismus do Uničova natolik, že získal převahu a vystřídali se zde i protestantští faráři. Velkou zásluhu o zachování katolictví v Uničově měl kněz sv. Jan Sarkander, který zde působil v r. 1609 jako místofarář. Faráři Adamu Florentinu Gissovi, který zde působil od r. 1617, mohli zase obyvatelé Uničova děkovat za to, že je nestihl přísný soud a konfiskace obecního jmění za rebelie z r. 1619. Giss písemným svědectvím katolíků dokázal, že valná většina rady a obyvatelstva se uničovského stání nezúčastnila, že byli a jsou katolíky. Z pohusitské doby je zajímavostí ještě pak ta skutečnost, že za podporu „husitskému králi" Jiřímu z Poděbrad byl nad Uničovem r. 1464 vyhlášen papežem Pavlem II. interdikt, neboli zákaz bohoslužeb. Bližší příčiny nejsou známy, pouze se můžeme domnívat, že město tehdy asi vystoupilo velmi příkře proti papeži, nebot žádné jiné moravské město nebylo takto přísně potrestáno.
 
 

 
Historie klášterního kostela
Františkáni, neboli Řád menších bratří (latinsky Ordo Fratrum Minorum, OFM) je žebravý mnišský řád založený sv. Františkem z Assisi v roce 1209. Má 3 větve: observanty, kapucíny a minority. K rozdělení řádu došlo kvůli různým názorům na míru přísnosti, s jakou by se měla pravidla odkázaná sv. Františkem dodržovat (chudoba, nepřijímání privilegií, upřednostnění pousteven oproti městům, vzdělávání bratrů). Minoritě zvolili méně striktní řeholi a soustředili se především na kazatelskou a misijní činnost. Charakteristickým oblečením je hnědá kutna převázaná v pase bílým provazem, na kterém jsou tři uzly symbolizující tři pravidla: chudobu, čistotu a poslušnost. Řád má svoji sekulární (světskou) větev, což jsou tzv. terciáři františkánského řádu, kteří nesložili řádové sliby a naplňují odkaz sv. Františka životem mimo kláštery. Ženskou obdobou františkánského řádu, založenou sv. Klárou v r. 1215, jsou kiarisky. 0 brzký příchod minoritů do Cech se zasloužila především královská dcera sv. Anežka. Uničovský klášter byl jedním z posledních, které byly v českých zemích založeny.
 
Okolnosti vzniku uničovského konventu a kostela Povýšení sv. Kříže nejsou úplně objasněny. Řádová tradice klade vznik kláštera do roku 1330. Historikové oproti tomu tradují založení kláštera do roku 1334. Zakladatelkou měla být Alžběta, manželka Jindřicha ze Sovince. Založený klášter klarisek měl být zároveň místem posledního odpočinku zakladatelského rodu. Zmíně né údaje se však dosud nepodařilo podpořit důvěryhodnými fakty. Avšak první písemná zmínka o klášteře pochází až z r. 1381. Na stavbu kláštera byl vyčleněn minoritúm pozemek na okraji města u hradeb. Jižní stěna konventu se dokonce stala součástí městského opevnění. Stavba probíhala po etapách a kromě města ji podporovali například rod pánů ze Sovince a Pňovic. Zvláštností klášterního kostela Povýšení sv. Kříže byl v gotické době letner (příčka oddělující řeholníky a laiky).
 
Za husitských válek se klášter nevyhnul značnému poškození. Samotný řád nebyl ve společenské přízni, ale přesto uničovští minorité ve svém kostele sloužili po celé 15. století katolické bohoslužby. V r. 1455 byl v klášteře také dokončen latinský přepis tzv. Uničovské Bible. R. 1531 a 1595 podlehl klášter velkým městským požárům. Při druhém z nich se zřítila klenba kostelní lodi, konvent se stal neobyvatelným, a proto odešli bratři k minoritům do Olomouce. Znovuosazení kláštera proběhlo až r.1620. Kostel byl upraven a zkrácen. Celá svatyně zůstala omezena pouze na chór, poničená lod' sloužila po dvě století jako hřbitov. Za třicetileté války bratři přetrpěli švédskou okupaci města a aktivně se podíleli na katolické obnově farnosti. Od poloviny 17. století působili jako městští kaplani. Zlepšení pozic řádu provázel v 18. století také stavební rozmach.
 
Barokní přestavba kláštera proběhla v letech 1700 – 1767. Kostel byl znovu rozšířen, byla
obnovena kaple Panny Marie Pomocné, konvent byl vystavěn do dnešní čtyřkřídlé podoby. Na výzdobě interiérů se podíleli významní moravští umělci své doby: kazatelnu vytvořil G.A.Heinz, sochy oltářů vyřezal Ondřej Schweigi. Dílem uničovského rodáka, malíře I. Oderlického, jsou fresky v sakristii a hlavní oltářní obraz Ukřižování Krista (restaurovaný obraz se nyní nachází v presbytáři farního kostela). Oderlický se podílel také na barevném řešení kazatelny.  V tomto období zažíval klášter svůj nový rozmach a na nedělní mše a slavnosti se do něj scházeli věřící z daleka. Brzy se však začal dostávat do hospodářských potíží, snižoval se počet řeholníků a sama řádová provincie již neměla zájem o jeho udržení. Klášter, který přežil josefínské reformy, byl r. 1815, v době, kdy minorité neměli nouzi o novice, na vlastní žádost provincie zrušen dekretem dvorské kanceláře. Do klášterních budov byla po r. 1815 přemístěna uničovská hlavní škola. Kostel byl opraven a sloužil jako školní kaple. Konventní budovy byly postupně propůjčeny dětskému domovu i české menšinové škole. Své místo zde našel na více jak 80 let také městský úřad a archív. Za první a druhé světové války zde byl umístěn vojenský lazaret
 
Na pozemku klášterní zahrady byla postavena budova dívčí měšťanské školy, která dnes tvoří s budovou konventu jeden komplex základní školy. V letech 1911 – 1912 proběhla generální oprava kostela, který pak byl zpřístupněn veřejnosti. V 60. letech byl však kostel pro věřící definitivně uzavřen a v r. 1963 ho Městský národní výbor pronajal jako skladiště zeleniny. Probíhal zde potom rozsáhlý archeologický průzkum, žel, propojením prostor základní školy a půdy kostela došlo rukama vandalů k zániku původních barokních varhan F. Seiblera. Roku 1974 přistoupilo město k adaptaci kostela na koncertní síň, která byla slavnostně otevřena r. 1983 a k tomuto účelu slouží dodnes.
 
 

 

TOPlist