Legenda o záchraně města
„Dne 20. srpna napadl uherský král Matyáš Korvín se svým vojskem Uničov. Po marném obléhání však město nedobyl. O šťastném překonání hrozícího neštěstí se dochovala tzv. uničovská legenda, která dala podnět ke konání svíčkové slavnosti v neděli po Nanebevzetí Panny Marie. Legenda vypráví o tom, že když Uhři při dobývání zapálili městská předměstí, spatřila jistá žena jménem Kordula z Litovle, jak se nad městem vznáší Panna Marie, která jakoby svým modrým pláštěm město chránila a také uchránila.“
 
Uničovskou legendu zachycuje fotografie reliéfu J. A. Heinze na podstavci mariánského sloupu z let 1729 – 1743, který tvoří jednu z dominant uničovského náměstí. S připomínkou na tuto událost se m,ůžeme setkat i v podobě několika dalších zobrazení zvěčněných na historických vedutách, na fresce v kostele Povýšení sv. Kříže v Uničově (součást bývalého minoritského kláštera), rovněž je znázorněna i na dvou malovaných porcelánových talířcích a na výšivce na hedvábí z r. 1741, kde se nad siluetou města vznáší Panna Marie, chránící svým roztaženým modrým pláštěm město před hrozícím nebezpečím. Tato výšivka v dřevěném rámu patřila do původního inventáře muzea uničovských ostrostřelců.
 
Legenda se stala významným uničovským církevním svátkem, kdy se hovoří o Svátku voskové svíce (Wachstockfest). Tento svátek vznikl pravděpodobně již v 15. století, v době, kdy byli uničovští měšťané vděčni Panně Marii za ochranu před zkázou města. Olomoucký archivář dr. Johann Kux napsal o tomto svátku fejeton, který byl zveřejněn v roce 1923 v Olomouckých listech. Kromě průběhu slavností se v něm zmiňuje o tom, že svátek má již stoletou tradici. Z toho lze usuzovat, že znovunabytí svého významu se dočkal někdy v 19. století. Naposledy se konaly výraznější oslavy tohoto svátku v Uničově v r. 1938. Druhá světová válka a poválečná změna politického systému u nás pak následně umlčely oslavy tohoto církevního svátku. Za zmínku však stojí zajímavá skutečnost, že tento ryze uničovský svátek se dále slaví v německém Limburku, kde žijí uničovští pováleční vysídlenci nebo jejich potomci. Připomenutím téměř zapomenutého svátku se vracejí alespoň touto formou do míst, kde byly jejich původní rodové kořeny.
 
 
Veduta umístěná v kapli sv. Josefa farního kostela      Reliéf veduty z podstavce mariánského sloupu
    
 
 

freska v klášterním kostele

výšivka na hedvábí obraz ve farním kostele porcelánový talíř

 
Svátek voskové svíce
Jednou z nejvýznamnějších tradičních slavností ve městě byl až do roku 1938 „Svátek voskové svíce - Wachsstockfest“. Zvlášť velkolepá oslava se konala 17. srpna 1924, kdy si Uničov připomněl 500 let od obležení města husity - a od své legendární záchrany, již svátek připomínal. Podle pověsti přitáhli husité večer před svátkem Nanebevzetí Panny Marie k městu, aby jej dobyli. Vystrašení měšťané se v modlitbách obrátili o pomoc k Panně Marii a uničovské ženy slíbily každoročně obětovat svíci dlouhou jako městské hradby. Panna Maria prosby vyslyšela, sestoupila z nebes a husity od města zahnala. Na paměť této události se každý rok slavíval „Svátek voskové svíce - Wachsstockfest“. Také roku 1924 byl slavnostně vyzdoben kostel i mariánské sousoší na náměstí. Jak zachytil kronikář, „jedna ze ctitelek voskové svíce Josefina Hanke věnovala k tomuto účelu 2200 aster“. Po slavnostním kázání a mši svaté byla odpoledne u mariánské sochy posvěcena „vosková svíce“ a po společné modlitbě pak do spirály stočenou dlouhou voskovici nesly členky spolku voskové svíce za doprovodu kněží kolem náměstí do kostela. 
 
 
V presbytáři farního kostela je umístěna dřevěná socha anděla nesoucího poslední spirálovou svíci, která připomíná tento významný historický svátek. I kdyži další poválečné události velkolepé oslavy svátku Panny Marie v Uničově na dlouhou dobu přerušily, úcta k Panně Marii však ve farnosti mezi věřícími nezmizela. Během oněch let se projevovala niterně a skromně, ale zůstala. Zprávu, že se po více než 50 letech svátek Nanebevzetí Panny Marie v Uničově bude připomínat slavnostnějším způsobem než doposud,
mnozí farníci uvítali. Měli a mají přece Matku Boží stále vroucně rádi. v sobotu 13. srpna 2005e večer byl oslaven její svátek velkolepěji než jiné roky, ale také trochu jiným způsobem než v dávné minulosti. Tentokrát zde nebyla středem pozornosti vosková svíce, která se kdysi nesla v průvodu
městem, ale Panna Maria, pomocnice a ochránkyně města. Cílem slavnosti není ani tak obnovení staré tradice, která zde existovala ještě před 2. světovou válkou, ale spíše snaha prohloubit ještě více lásku a vděčnost Panně Marii, naší Matce.
Tato slavnost je netradiční také přítomností novokněze, který je zván, aby sloužil slavnostní mši sv. a udělil farnosti novokněžské požehnání, zatímco v minulosti ji sloužili vždy zasloužilí děkanové uničovští a nebo věhlasní kazatelé z okolí. Také v pobožnosti, která následovala po mši sv., nefiguruje vosková svíce jako obětní dar Panně Marii, jak tomu bylo dříve, ale dostává úplně jiný ráz – stává se zdrojem světla pro mnoho svící v rukou věřících, kteří si toto světlo nesli jako symbol víry, jež si uchovali přes mnohá pronásledování až do dnešních dnů. Vděčnost je projevována  přímluvnými modlitbami na farní zahradě, která svým způsobem možná dnes připomíná legendu o záchraně města daleko lépe, než cokoliv jiného: přítomnost Panny Marie na farní zahradě je připomínána sochou s ochranným pláštěm, která zvlášť vyniká na pozadí restaurovaných uničovských hradeb. Na nich měla podle pověsti stát velká ženská postava a to ve chvíli, kdy město zachvátil oheň založený nepřáteli. Také pohled přes tyto hradby směřuje na benkovský kopec, odkud Pannu Marii měla vidět jedna zbožná žena z Litovle. Scenérie na farní zahradě tedy příhodně připomíná tuto legendu ze středověku: „A když král Matyáš se svými Huny přitáhl k Uničovu a nemohl se zmocnit města ani lstí ani násilím, byla z netrpělivostí ihned zapálena předměstí ze všech čtyř stran. Během požáru spatřila z benkovského kopce nějaká zbožná litovelská paní, která zde cestovala kvůli nějaké záležitosti, velkou ženskou postavu stát na městských hradbách, která svým velkým modrým pláštěm přikryla celé město, takže mu oheň nemohl uškodit.“ (citace kronikáře Pešiny z Čechorodu v Mars Moravicum).
Slavnost Nanebevzetí Panny Marie je tedy snahou obnovit starou tradici, která v Uničově už dříve existovala, ale zcela novým způsobem, který by oslovil i dnešního člověka. Nelze si přát nic jiného, než aby úcta a vděčnost k Panně Marii i touto slavností porostla a aby láska k Matce Boží zůstala v našich srdcích a v srdcích lidí dalších generací.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
TOPlist